Zemřel Jaroslav Bašta poslanec SPD. Po dlouhé a těžké nemoci

Sametová revoluce v listopadu 1989 znamenala zásadní zlom. Pro Baštu se otevřely dveře do vysoké politiky. Nastoupil na ministerstvo vnitra, kde vedl protiteroristický odbor, a stal se poslancem za sociální demokracii. V letech 1998-2000 zastával funkci ministra bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. Po roce 2000 pak působil jako velvyslanec v Rusku a na Ukrajině.Baštova diplomatická kariéra skončila skandálem a nucený odchodem z Ukrajiny. Poté se na několik let stáhl do ústraní. O to větší překvapení vyvolalo, když se před několika lety objevil jako poslanec za krajně pravicové a populistické hnutí SPD vedené Tomiem Okamurou. Pro mnohé to byl šokující krok, těžko pochopitelný obrat od někdejšího disidenta a vězně svědomí k představiteli strany, která je známa svými radikálními a kontroverzními postoji.Smrt Jaroslava Bašty ve věku 75 let uzavřela tento pozoruhodný a rozporuplný životní příběh. Jeho odkaz zůstává předmětem diskusí a různých interpretací. Pro některé je příkladem statečnosti a principiálního postoje v době nesvobody, pro jiné zklamáním z jeho pozdějšího politického směřování.Jeho životní pouť každopádně ilustruje složitost našich moderních dějin a rozporuplnost mnoha osobních osudů. Ukazuje, že cesta od odporu proti totalitě k obhajobě demokratických hodnot není vždy přímočará a jednoduchá, a že i lidé s pozoruhodnou minulostí mohou na této cestě zabloudit.Příběh Jaroslava Bašty je také svědectvím o křehkosti lidských charakterů a ideálů tváří v tvář dějinným zvratům a osobním zklamáním. Jeho odkaz nám klade řadu znepokojivých otázek o směřování naší společnosti a o integritě těch, kteří se stali jejími vůdčími osobnostmi.Ať už jej vnímáme jakkoli, Jaroslav Bašta zůstane nepřehlédnutelnou postavou naší nedávné historie, jejíž životní peripetie nám toho mnoho říkají o naší vlastní cestě od totality k demokracii. A také o úskalích a paradoxech, které tato cesta přináší.