Nejčastějším argumentem pro nedávání spropitného je to, že daný host také nedostává ve svém zaměstnání žádné spropitné. To je sice pravda, ale existují i jiné profese, kde se spropitné běžně dává, i když to není tak standardní jako v pohostinství. Jedná se například o řemeslníky, automechaniky, kadeřníky, kosmetičky apod.Spropitné se obvykle dává tam, kde se o nás někdo stará delší dobu. V restauraci nás číšník obsluhuje i několik hodin, v salonu krásy minimálně hodinu, v autoservisu může mít mechanik naše auto celý den. Je to jakýsi projev vděčnosti za péči a starostlivost.Na druhou stranu, spropitné se nedává prodavačům u pokladny, se kterými jsme v kontaktu jen pár vteřin, nebo obsluze na parkovišti či myčce aut. Tito lidé se o nás nijak zvlášť nestarají a je pravděpodobné, že jejich práci brzy nahradí roboti nebo automaty.
