Romanův poslední dopis, který byl nalezen ve jeho telefonu a obsahuje osobní vzkazy adresované jeho rodině, přátelům a učitelům, otevírá oči veřejnosti k problému, který je často přehlížen nebo bagatelizován. Roman v dopise, který napsal několik dní před svou smrtí, vyjadřuje hluboké emoce a pocity, které ho vedly k jeho zoufalému činu. Jeho slova adresovaná matce a otci odhalují bolest a zároveň lásku, kterou k nim cítil, ačkoliv se s nimi někdy zlobil nebo cítil nedostatek času stráveného společně. Pasáže věnované spolužákům a řediteli školy naznačují hlubokou frustraci a beznaděj z toho, jak byl ve škole vnímán a jaké zacházení si musel prožít. Obzvláště srdcervoucí jsou jeho slova adresovaná spolužákům, kde popisuje, jak byl šikanován a jak se kvůli tomu cítil. Tento dopis nejen že odhaluje bolest, kterou Roman prožíval, ale také ukazuje jeho snahu pochopit, proč se k němu jeho vrstevníci chovali tak krutě.
