Dovolená za socíku? Autokempy, chaty, konzervy, rekreační zařízení ROH i nudistické pláže v NDR

Zahraniční dovolené, omezené kvůli politické situaci, se často omezily na země východního bloku, jako bylo Bulharsko nebo Rumunsko, kam se jezdilo autem plným zásob na několikadenní cestu.Na dovolenou v kempu si s sebou rodina vezla kompletní vybavení – kempinkový nábytek, nádobí, vařič a hlavně zásoby konzerv a trvanlivých potravin. Pamatujete si na luncheon a vepřové ve vlastní šťávě?Kempovalo se u nás i za hranicemi Autokempy představovaly jistotu dovolené téměř pro každého a nikomu tehdy nevadilo, že obětoval své soukromí. Byla tam totiž hlava na hlavě. Každý měl svůj stan, před kterým rozložil kempinkový nábytek. Na skládacích židličkách pak většinou seděli pánové v tílkách a trenýrkách, jejich drahé polovičky měly šatové zástěry.A do kempů se nejezdilo jenom k nám. Bylo naprosto běžné naložit auto a vydat se do nějakého k moři do Bulharska nebo Rumunska. Auto typu Škoda 100 tam jelo někdy i dva dny. Do NDR na Rujánu to zvládlo většinou za den. Díky zásobám konzerv, které jsme s sebou vozili, jsme si vysloužili pojmenování národ paštikářů. V jižních státech jsme si pak dokoupili jen pečivo a ovoce. Řada padesátníků dodnes vzpomíná na bulharské broskve nebo rajčata.Rekreace ROH pro vzorné pracovníky Rekreační zařízení ROH poskytovala pracovníkům možnost dovolené za zvýhodněnou cenu jako formu odměny za práci, kde byl důraz kladen na kolektivní trávení volného času. Ročně do objektů ROH vycestovalo až půl milionu lidí. A známe to i z českých filmů, jako je Dovolená s Andělem nebo Homolka a tobolka. Volný čas na dovolené organizoval kulturní referent, který se staral o zábavu, sportovní aktivity, výlety, ale také o vzdělávání. Cílem bylo, aby lidé trávili dovolenou jako kolektiv.Správný odpočinek je 14 dní Dokonalý odpočinek by měl trvat alespoň dva týdny. To se za socialismu dodržovalo mnohem častěji než dnes. Čtrnáct dní v kuse trávila dovolenou více než polovina lidí. Ve srovnání s dneškem je to jednou tolik. Cesty do západních zemí byly komplikované a vyžadovaly získání výjezdní doložky a devizového příslibu, přičemž ne všichni tuto možnost měli. Naopak, v rámci východního bloku se dařilo navazovat kontakty a cestovat, i když s omezeným množstvím peněz.