Byla to oblíbená pomůcka za dob našich babiček – dnes už málo kdo ví, k čemu slouží

5290
Sdílejte

Historie hledání proutkem sahá do starověku, kdy bylo považováno za formu věštění. Katolická církev však tuto praxi úplně zakázala. Reformátor Martin Luther v roce 1518 zařadil hledání kovů proutkem mezi činy, které porušují první přikázání (tj. považovalo se to za okultismus). První záznam o této praxi pochází z roku 1568. V 17. století bylo hledání proutkem v jižní Francii používáno k pronásledování zločinců a heretiků, což vedlo k dekretu inkvizice v roce 1701, který zakazoval jeho použití pro účely spravedlnosti. Moderní hledání proutkem se praktikuje podobně jako v 16. století, přičemž se nadále používá pro pokusy o lokalizaci kovových rud. V Anglii, Devonu, Cornwallu a Cumbrii byli v 16. století němečtí horníci, kteří používali tuto techniku, licencováni k životu a práci. V 17. století přírodní filozof Robert Boyle v Somersetu sledoval, jak praktik pokouší najít „skryté žíly kovů“ s použitím lískové proutěné hůlky, ale sám zůstal skeptický.

Kam dál?

Branná výchova : Zažil ji každý, kdo v 70. a 80. letech chodil do školy. Masky na hlavě, igelitky na nohách a plno vtipů

Zavzpomínejme, jak tehdy hodiny tělesné výchovy probíhaly a co všechno musely děti dodržovat. Povinné trenýrky a jarmilky, otravný šplh a potrhané žíněnky

Takto vypadalo dětství v Československu během socialismu : Poslušnost, pionýři a igelitové pláštěnky

Režisér František Filip vzpomíná na Jiřího Sováka, jak nerad slyšel, že jeho hereckým kolegou bude Josef Kemr v seriálu Chalupáři

Dovolená za socialismu: Největší cestovní kanceláří bylo ROH

Další články