Bydlení za starého režimu: Paneláková revoluce. 3+1 v socialistickém Československu stálo 175 Kčs měsíčně

Socialistické Československo, stejně jako mnoho dalších zemí, hledalo řešení této situace. A našlo ho v podobě prefabrikovaných panelových domů, které začaly růst na okrajích měst a staly se symbolem nové éry. Nedostatek bytů byl v Československu zvláště akutní. Válka zanechala stopy i zde, ale situace byla ještě zkomplikována masivním odsunem Němců, což paradoxně vedlo k dočasnému snížení počtu dostupných bytů, jelikož mnoho z nich zůstalo neobydlených a bez údržby rychle chátralo. Socialistický režim si dal za cíl poskytnout bydlení širokým vrstvám obyvatelstva. Nešlo jen o záležitost sociální spravedlnosti, ale i o pokus vytvořit iluzi společenské rovnosti. Na počátku byly stavěny převážně cihlové domy, ale v roce 1959 se komunistická strana rozhodla, že bytovou otázku vyřeší rychleji a efektivněji. Panelová výstavba se stala prioritou, a tak během následujících let vznikly celé čtvrti nových domů, které byly typické svou rychlostí výstavby a jednotností. Byty v těchto domech byly menší a méně vybavené než ty cihlové, ale stát se snažil zvyšovat jejich standard zařízením jako byly radiátory a teplá voda. Ačkoliv byly panelové domy často kritizovány za jejich uniformitu a nedostatečnou kvalitu, měly své nesporné výhody. Umožnily rychlé usídlení velkého počtu lidí a podporovaly pocit komunity mezi obyvateli. Nájemné bylo stanoveno na symbolické úrovni. Byt 3+1 měl měsíční nájemné 175 Kčs, což bylo v době, kdy průměrná mzda činila kolem 3 170 Kčs, velmi dostupné. To bylo výrazně nižší než náklady na bydlení ve většině kapitalistických zemí. Tato politika byla ústřední pro socialistický režim, který se snažil zabezpečit základní sociální potřeby svých občanů. Přestože panelové domy byly v té době považovány za dočasné řešení, staly se trvalou součástí městského života. Mnohé z nich prošly v posledních desetiletích rekonstrukcí a modernizací, čímž se zvýšila jejich kvalita a energetická účinnost.