Vláda se snažila zaměřit pozornost občanů na oslavy narozenin Josifa Stalina, které se konaly v prosinci, a tak vytvořit paralelu mezi těmito oslavami a Vánocemi. Přestože byly tyto snahy v městských oblastech částečně úspěšné, na venkově si lidé udrželi své tradiční zvyky, včetně návštěvy kostela a půlnočních mší. Vánoční atmosféra byla na venkově stále cítit, a to navzdory snahám režimu. Až do roku 1993 zůstal Štědrý den pracovním dnem, což bylo dalším pokusem o omezení vánočních oslav. Teprve po rozdělení Československa byl tento den uznán jako den pracovního klidu v nově vzniklých České a Slovenské republice. Vánoce v komunistickém Československu byly tedy časem, kdy se sice na povrchu projevovaly snahy o změnu tradic, ale v srdcích mnoha občanů zůstávaly svátky plné víry a tradic. První svobodné Vánoce po roce 1989 byly pro mnohé symbolem návratu k tradičním hodnotám a radosti ze svátků, které byly tak dlouho potlačovány.
