V době, kdy zase Marika měla „hluché období“, během kterého se na mnoho let stáhla do svého bytu, to nebylo Hance lhostejné. Po neustálých slibech Gombitové, že čeká na vhodnou dobu k nastartování kariéry a návratu do společenského života, napsala v roce 2011 text k šansonové skladbě Zítra se zvedne vítr. „Není správné obětovat přítomnost pro nějakou virtuální, jakkoli oslnivou budoucnost a čekat na příznivý vítr a zázrak. Nechtěla bych ohrozit svůj život tím, že ho promarním. Zítra to asi nebude,“ řekla před námi pragmaticky Hana.
Nesoudila ji
„Ráj, tak proč se štěstím nezalykám. Chci slyšet slavíka, ale ne z trní. Ten záblesk tmou, který v tom kouři nevidím. Jen jedno jisto jistě vím, zítra se zvedne vítr.“ Verše Hany Zagorové mohou odrážet různé životní situace. Když jsme na českou zpěvačku naléhali, aby Marice řekla, že její uzavřený život se stal hlavním tématem písně, kterou zpívá, odmítla. „Spousta lidí se s textem opravdu dokáže ztotožnit. Je to jen písnička a Maričin život je její. Žije si to po svém, jak chce a jak umí. Nikdo jí nevidí do hlavy, takže ji nikdo nemůže soudit nebo z ní dělat nechtěnou mentorku,“ řekla Hana Zágorová během jednoho z našich soukromých setkání.
Vadilo jí, že si lidé neustále na něco stěžují a nedělají nic, aby to změnili. „Je naprosto zbytečné litovat se a reptat na karty, které nám osud rozdal. Jsem fatalista. Musíme žít s tím, co máme,“ narážel snad zlatý slavík na Mariku. Ale nikdy nereptala. Svůj těžký kříž, který také popisuje ve stejnojmenné písni, nesla sama a tiše. Nikdo nevěděl, čemu sakra čelí obdivovaná zpěvačka doma. Od roku 2002 žije v izolaci poté, co vystoupila na akci Zlatý Puk.
