CÍTILA JSEM TO NA VLASTNÍ KŮŽI, KDYŽ JSEM VIDELA TVÁŘ SVÉHO DÍTĚTE A OČI OSTATNÍCH DĚTÍ NA ODDĚLENÍ DĚTSKÉ ONKOLOGIE.
V jednom z předchozích příspěvků máma Katerina napsala: „Mám dvě děti, jedno na zemi a jedno v nebi. Moje druhé dítě Constantine-Ephraim od třetího dne svého života urputně bojovalo s rakovinou. V jeho očích jsem až do konce viděla sílu velkého bojovníka.
Založila jsem skupinu Sitia.Jsou to dobrovolníci dárců kostní dřeně a stala jsem se akční dobrovolnicí sdružení Vize naděje, protože jsem chtěla, aby byli všichni lidé kolem mě informováni. Pochopit, že rakovina není tabu. Pochopit, že každý může pomoci darováním krve, krevních destiček a kostní dřeně.
Pocítila jsem to na vlastní kůži, když jsem sledovala výraz tváře svého dítěte a ostatních dětí na oddělení dětské onkologie. Takže to jsou ty pohledy, za které budu bojovat!
