Myslím si, že náš systém vždy byl a stále je ve svých základních rysech systémem nepřímé demokracie. Není to systém referend a podobných věcí, ani by to neměl být systém přímé volby starostů, starostů, prezidentů. Jsem zásadně proti, protože volby se pak nestávají politickým aktem, ale něčím podobným výběru královny krásy nebo vítěze StarDance. Přímá volba je únik z politiky, kterou chápu jako prosazování některých zájmů, jasně definovaných, jasně formulovaných, a to prostě soutěž královen krásy neumožňuje.
Přesto se vrátím k jednomu politikovi, který sehrál důležitou roli v československých dějinách, Alexandru Dubčekovi. Když jste byl ve federální vládě, stal se Alexander Dubček po rehabilitaci předsedou Federálního shromáždění.
Myslíte si, že je správné, aby se vrátil do velké politiky?
Dubček se mi zdál beznadějně ztracený v jisté minulosti, nechápal dobře, kde se právě ocitl a co tato doba vyžaduje. Když byl Dubček v lednu 1968 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ, slyšel jsem jeho jméno jako politik působící v Ústavu ekonomického výzkumu Akademie věd ČR. Nebyl to někdo, od koho bych měl nějaká očekávání. Byli jsme zklamáni, že nebyl zvolen nikdo z radikálnější skupiny.
