Naška, jak se jí doma přezdívali, také pocházela z lepší rodiny. Otec JUDr. František Xaver Hodáč byl významným národním ekonomem, profesorem na ČVUT a později, v období prvního Československa, působil dlouhá léta ve vysoké politice. Matka Ada, talentovaná malířka, byla dcerou slavného českého historika a univerzitního profesora Jaroslava Golla. Díky silnému kulturnímu a intelektuálnímu rodinnému zázemí neměla Nataša Hodáčová nouzi o prvotřídní výchovu a vzdělání. Navštěvovala školy doma i v zahraničí a nespokojila se s maturitou dívčího gymnázia. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nakonec ji však nedokončila, protože dala přednost umění.
Ve dvaceti letech se zamilovala do básníka Tristana Tzary.
Už tehdy si dělala legraci z herectví (navštěvovala kurzy u ředitelů Národního divadla Karla Dostála a Jiřího Frejky), ale více se věnovala modernímu jevištnímu tanci, který studovala u Jarmily Kröschlové, považované za špičku v tomto oboru. V roce 1932 taneční skupina, jejímž byla členkou, odcestovala do Paříže na soutěž. Tam se Nataša setkala s básníkem, dramatikem a jedním ze zakladatelů dadaismu, Tristanem Carem. Zamilovala se do něj a domů se vrátila až o několik měsíců později. Sama. Přesto zůstala s Carem v kontaktu, mnoho let si psali a znovu se setkali v roce 1947.
Pokračování na další straně
Udělá něco se svým jménem?
To, že se nakonec stala profesionální herečkou a ne tanečnicí, je tak trochu náhoda. Ve zmíněném roce 1932 se režisér Martin Frič chystal natočit film Kantor ideál a chtěl do rolí studentek obsadit nenápadné dívky. Vybral si je mezi členy taneční skupiny, jejíž vystoupení viděl, a skutečnost, že mezi nimi byla i Nataša Hodáčová, není třeba zdůrazňovat. V Kantorově ideálu, i když stále v bezvýznamné roli jednoho ze septimánů, se tak poprvé postavila před kameru a bylo rozhodnuto, co chce dělat dál.
Film Bezdětný byl její druhý v kariéře a první, ve kterém získala hlavní roli. Režiséři o jejím komediálním talentu ještě nevěděli.
Rodiče jí nepřekáželi, jen otec měl připomínku. Co přesně jí řekl, není známo, ale mohlo to vypadat nějak takto: „Zná mou pozici a určitě by mě nechtěla uvést do rozpaků. Pokud chce být herečkou, fajn, ale s tím jménem by mohla něco udělat. „Ne, není to chyba, František Hodáč své dceři skutečně onikal, ale paradoxně jí bylo dovoleno mu tykat. Měl podivnou teorii, podle níž byl „jen“ synem právnička, zatímco ona byla dcerou univerzitního profesora a významné osobnosti. Je tedy víc než on a zaslouží si více respektu. No, všichni máme něco…
Kdo by si nevzpomněl na film o vyděšené Evě, která „tropila hlouposti“.
Pokračování na další straně
