Dana si svůj čas dokázala vždy zařídit tak, aby jí neušla žádná synova premiéra. Stát společně na jednom jevišti se jim však nikdy nepoštěstilo. „Hráli jsme spolu jen ve filmu Půl domu bez ženicha. Bylo mi asi dvacet let,“ prozrazuje Medřický syn.
Pokračování na další straně
Osudný fanoušek
V době, kdy neexistovaly sociální sítě, na herečku čekaly po představeních zástupy obdivovatelů. Jednou se mezi nimi s kyticí růží v ruce objevil také exotický Španěl Artemio Ugarte. Řekl jí, že když v jeho rodné zemi roku 1936 vypukla občanská válka, emigroval do Ruska, kde se seznámil a oddal s další rodačkou ze Španělska. Později se rozhodli pro život v Československu, kde si oblíbil herečku Danu Medřickou.
„Přišel jí poděkovat za všechna představení, která viděl. Pro mámu to bylo velmi zajímavé, protože Španělů tu tehdy moc nebylo. Podruhé za ní přišel po dvaceti letech i se skupinou přátel. Pozvala ho k nám domů na kávu. Já jsem byl právě na válce. Než odešel, nás všechny pozval do Španělska.“ Krátce poté Vydra starší zemřel a herečce se zhroutil svět.„Mámu jsem promluvil, aby šla sama, protože se tam už možná nikdy nedostane a zároveň přijde na jiné myšlenky. Ubytoval ji na pobřeží Costa Brava, ale on odletěl do Madridu, protože mu onemocněla manželka. Zakrátko mu zemřela na infarkt, takže se za mámou už nevrátil,“ odkrývá rodinný příběh.
Pokračování a další straně
První premiéra bez mámy
Následující rok vdovci strávili dlouhými telefonáty. „V létě jsem s mámou a mojí první manželkou odletěl za ním do Španělska a v roce 1981 se vzali. Pozval ji na Silvestra do Paříže, byli v Neapoli, v Římě… V té době to bylo něco nevídaného.“ Štěstí dlouho netrvalo. Když měl hereččin syn před premiérou hry Adieu, miláčku, chtěla se přijít podívat na generálku. Bylo jí však velmi špatně, tak místo toho navštívila lékařku. Vyšetření srdce EKG odložila, protože si nechtěla nechat ujít premiéru.
Před představením Daně přišlo špatně. Syn ji stihl odvézt do nemocnice a tam národem milovaná herečka skonala na infarkt. „To byla moje první premiéra, kterou neviděla,“ říká Václav. S Artemiem, který pohřbil obě manželky, však kontakt nepřerušil.„Chodil jsem za ním s rodinou až do jeho smrti. Měli opravdu velmi pěkný vztah. Na mámu myslím velmi často. Cítím, že shora na mě dává pozor,“ vyznal se.
Netrestán
Václav Vydra má již sedmadvacet let angažmá ve vinohradském divadle, kde působili i jeho předkové. „Všude cítím jejich přítomnost. Škoda, že jsem o rodiče přišel tak brzy,“ povzdechl si, protože vzorem jsou mu nejen z umělecké stránky. „Snažím se ik lidem chovat tak hezky jako oni. Nikdy nezapomenu, jak máma sedávala u stolu a odepisovala fanouškům. Byla za každých okolností milá a laskavá. Byla naprosto normální, přitom velmi výjimečná. To je opravdu pěkná a ojedinělá kombinace,“ uvažuje a vrací se do dětství. „Nikdy mě za nic netrestala. Ani nemusela. Pro mě bylo největším trestem už to, když jsem viděl, jak je smutná. Tehdy jsem trpěl jako zvíře, protože jsem ji měl opravdu moc rád. Nechtěl jsem ji nikdy zklamat.“
