Jaký je tvůj vztah k naší zemi?
Bydlím blízko slovenských hranic, ve Frýdku-Místku a lyžovat chodím do SKI areálu Bílá, to je kousek od Makovej a těchto míst. Jako malý jsem ladil slovenskou i polskou televizi, takže mi je Slovensko blízké. A když jsem studoval na vysoké škole v Brně, tak nás na bytě bylo šest az toho tři Slováci. I slovenské učitele jsme měli. Pociťuji jen to, že v Česku zažíváme obrovský úspěch a na Slovensku nás nikdo nezná. Nevystupujeme ve slovenské televizi, nehrají nás slovenská rádia. Tehdy si říkám, kde se ztratilo Československo? Rozhodli jsme se tedy, že tomu dáme čas a lásku a zkusíme to nějak prolomit.
Máš pestrý životopis. Tvoje máma je Japonka, táta Čech a narodil ses v japonském městě Ógaki. Do Česka ses s rodiči přestěhoval jako tříletý. Vystudoval si právo, ale proslavila tě hudba. Advokát či prokurátor však zřejmě z tebe nebude.
Muzika je mnohem oddychovější, rozdáváme radost, pohodu a v právu se většinou řeší problémy. Takže ne, nechybí mi právnická sféra. Jsem rád, že se pohybuji v mnohem pozitivnějším prostředí.
Pokračování na další straně
Tvůj spoluhráč, bubeník Šimon Bílý, mi na tebe prozradil, že jsi pilot a děláš zážitkové lety.
Dělá si legraci. Ale je pravda, že ve volném čase jsem začal létat. Před měsícem jsem udělal pilotní zkoušky. Teď si chci koupit malé letadlo a příští rok na něm obletět svět.
To musíš tedy opravdu hodně koncertovat, aby sis vydělal na letadlo.
Vždyť jsme také měli mnoho vystoupení. Tady nás moc neznají, na Slovensku jsme nevydělali nic, ale koncerty v O2 aréně byly skvělé.
Snažím se najít v životě balanc. Opravdu jsme v Česku hodně hráli: osm set koncertů, to je fakt brutální. Chtěl jsem najít něco, co je mimo hudbu. Ne že by mě nebavila, ale potřeboval jsem vystřelit někam jinam a to létání je skvělé. Jen já, nebe, letadlo, motor.
