Pokračování na další straně
Ach ano, a kde byly tenkrát tak módní dezinfekční prostředky, když bodla včela? Mohli jsme zemřít!
Volně jsme si hráli na hromadách trosek, které zůstaly na prázdném staveništi, a když jsme se zranili, maminky vyndaly ze skříně betadin, který štípal, ale ne tolik jako jód, ošetřil nám rány a pak jsme mohli vrátit se ke hře. Samozřejmě, když jsme se nedozvěděli „co jsme to zase udělali“… Co vidíme dnes: s každým škrábnutím je potřeba okamžitě k lékaři a po desetidenní léčbě antibiotiky některá z maminek si pro jistotu zavolá právníka, aby žaloval dodavatele kvůli hromadě štěrku, která málem „zabila“ jeho syna.
