„A jeli jsme k moři, bylo nádherně, vítr mě hladil po uši, vlny narážely na skály. Bylo to velmi uvolňující, málem jsem usnula a zapomněla na všechnu bolest z toho, že mě opustili ti, kteří mě tak málo milovali,“ napsala organizace na Facebook, jako by mluvil pes.
„Bolest ran se stává nápadnou, bolest z neschopnosti běhat s jinými psy.“ Nemohl jsem se dotknout vody, ale cítil jsem ten pocit. Bylo to dobré a vonělo to svobodou.“
Je hrozné, jak se někteří lidé dokážou chovat ke zvířatům. Naštěstí jsou i lidé, kteří dělají vše pro to, aby se o zvířata postarali co nejlépe. Lidé jako dobrovolníci z Qua La Zaampa, kteří tohoto psa milovali a přiměli ho rozloučit se s tímto světem s úsměvem.
