Babičky, které celý den pracovaly a nikdy neměly volno, protože nebylo jiné řešení. Neměli ani volnou sobotu, ale neděle byla svatá a volná. Potom se posadili, v tu dobu přišli příbuzní na návštěvu a popovídali si a nabídli jim studené víno ze sklepa a tvarohový koláč. Nikdo neohrnoval nos, protože dort byl posypaný moučkovým cukrem a všichni si pochoutku pochvalovali. Tyto babičky neopustily vesnici, dokud nenavštívily děti nebo nešly k lékaři.
To jsou ženy, které nás vždycky braly s sebou, když šly pracovat na pole, a které s námi bojovaly, abychom se učili, abychom se vzdělávali a nemuseli okopávat. Jsou to oni, kteří nás vždy líbali s láskou a strachem. Ve své radosti nás drželi blízko, mnohokrát jsme měli pocit, že nás nikdy nepustí.
Pokračování na další straně
Moc tě miluji, říkali, my blázni jsme jim nikdy neřekli, že je také milujeme. Tyto otravné babičky, které nás posílaly trhat červené brouky z bramborových listů a vždy nám říkaly, abychom nejedli nezralé ovoce. Vždycky jsme je poslouchali, ale když nás neviděli, snědli jsme trochu zeleného ovoce.
