To ovšem neznamená, že nepotřebujete v životě touhy a přání. Důležité je, abyste se nestali rukojmím vlastních tužeb. Podívejme se na příklad ze života. Předpokládejme, že člověk si velmi přeje uzavřít obchodní dohodu s jinou firmou. Vytvoří si závislost: „Pokud to dokážu, ukážu, že jsem nejlepší.“ Nyní obrátí své vnímání a pozornost jen na výsledek, na to, jak silně chce dosáhnout toho, co si přeje.
Může se zdát, že není nic špatného na tom, když se člověk soustřeďuje na svůj cíl. Nicméně, při vytváření plánu k jeho dosažení si odebírá šanci na pomoc z vesmíru. Pokud se něco pokazí, člověk začne být nervózní, protože ne všechno jde podle plánu a jinou možnost k jeho dosažení nevidí. A To je kámen úrazu! Kdo řekl, že cílů dosáhnete tak, jak jste si je naplánovali vy?
Kromě toho, člověk ztrácí celé to potěšení když už něčeho dosáhne a tak se z vytouženého snu stává jen obyčejná věc.
Jak to tedy dělat správně?
Nejprve si definujte, co opravdu chcete a představte si, že už to máte. Pak jen jednejte a dělejte to, co bude potřeba. Někdy se vám bude zdát, že to s vaší touhou vůbec nesouvisí, ale věřte, že výsledek vás přesvědčí o opaku.
