‚Už před porodem si pořídila Agáta Hanychová do domu Filipínku, která jí měla pomáhat v domácnosti, is dětmi. Po poměrně krátké době ji ale propustila, protože si nerozuměla s jejími dětmi, zejména s malou Miou. „Filipínská chůva byla nápad naší Agáty a já jsem od začátku věděla, že tam bude jazyková bariéra. Pětiletá holčička nedokáže anglicky říct, co ji trápí. Všechno dobře dopadlo, Filipínka je zvyklá chodit po rodinách, má už novou rodinu a Agáta si to vyzkoušela,“ komentovala nápad své dcery Veronika Žilková. Ona sama ale přitom nemá žádné námitky vůči chůvičkám, měla je i ona ještě za socialismu, někdy i více najednou.
„Porodila jsem pět dětí a jedno období jsem měla dvě pečovatelky. Měla jsem i pečovatele, ten se staral o starší chlapce. Troufám si říct, že 70 % svého platu jsem dávala na různé pomocnice. Stálo to za to. Ten čas matky, když jsem byla s nimi, jsem jim mohla věnovat a nemusela jsem řešit věšení prádla. Mohli jsme jít na výstavu a na výlety. Hlídání není zločin, jak říká Agáta,“ prozradila, jak to brala svého času ona . Tehdy to ale rozhodně nebylo běžné, mámy po mateřské se musely obracet, aby zvládaly svou práci a péči o děti i domácnost. Pomocnice se považovaly za buržoazní přežitek, ale bohatší rodiny si je neoficiálně pořizovaly
