„Ano, je běžné, že se rodiče snaží dítě a mnohdy i sami sebe nebo celou rodinu uchránit od nálepky psychiatrického pacienta, a pak přijdou pozdě. Proto je třeba o psychických problémech dětí a mladistvých neustále mluvit a tuto péči destigmatizovat. Chodíte s dítětem k zubaři, protože ho milujete a chcete, aby mělo zdravé zuby? Tak se ze stejného důvodu věnujte i jeho duši a v případě potřeby vyhledejte terapeuta. Vnímejte to jako možnost konzultace, ne jako stav, kdy už je třeba něco napravovat. Toto opakuji pořád dokola. Na první konzultaci klidně přijďte bez dítěte.“
Vraťme se ale k prevenci. Jaká forma je vhodná pro děti a teenagery?
„Základem je podporovat dítě v jeho zdravém sebevědomí a sebepojetí, aby nemělo strach z chyb, umět mu pomoci najít cestu, jak překonat překážky a náročné situace, podporovat u něj převzetí větší zodpovědnosti za svůj život, než jaký v dnešní době děti mají. Je třeba vysvětlit, že náročné situace k životu patří a je třeba se naučit je zvládat. Dále je nutná psychická hygiena, v tom se děti od nás dospělých neliší. My jim ale musíme jít příkladem.
Ukázat jim, že vedle množství povinností si nacházíme čas na odpočinek. Děti pak tento model automaticky převezmou. Začít můžete například tím, že je nebudete hned po příchodu ze školy nutit dělat domácí úkoly. Dejte jim čas vydechnout, zrelaxovat, zažít něco jiného. My, dospělí už víme, že nemůžeme stihnout všechno a jak důležitý je čas jen pro nás samotné. Děti to ale vnímat nemusí. Jsou případy, kdy jsou 16leté děti zoufalé z toho, že ještě nic pořádně nedokázaly. Bývají ovlivněny tím, co vidí na sociálních sítích a neuvědomují si, že všechno má své limity a svůj čas. Musíme jim pomoci nastavit očekávání a hodnoty odpovídající jejich věku.“
