„Děti od 13 let výše trpí zejména nedostatečným ukotvením. Je to věk, kdy jsou pro ně vztahy s vrstevníky naprosto nezbytné. Pokud je nemají, nevědí, zda jsou stále součástí kolektivu a to je vede k sebepodceňování. Komunikace s kamarády během pandemie navíc přešla do online prostředí, kde na sebe děti dokážou být velmi kruté. Důsledkem jsou kromě výše uvedených problémů i sebevražedné myšlenky, napětí mezi dětmi a rodiči a poruchy chování.“
Malé děti často nedokážou popsat své pocity. Teenageři se zase mohou schválně držet v sobě. Pokud se dítě dostane do složité situace, jak s ním začít pracovat?
„Nejdůležitější je na dítě netlačit a nevyděsit ho. Děti jsou na to velmi citlivé a v takovém případě se mohou ještě více uzavřít. Nejlepší je nenápadně s nimi navázat rozhovor při jiné činnosti, třeba na procházce a zkusit zjistit, co je trápí, jak se cítí. To je první krok. Pokud to nefunguje, je vhodné vyhledat odborníka.
Dokáží rodiče vycítit ten správný moment, kdy už je vhodné požádat o pomoc? Celá řada z nich se stále bojí přiznat, že by jim návštěva psychologa nebo psychiatra mohla prospět.
