Sara je původem z Makedonie. Byli jste se už podívat v jejím rodišti?
Ano, ale Balkán mám rád obecně. Oblíbil jsem si ho už jako dítě. Je mi blízká mentalita tamních lidí a líbí se mi i něco z jejich hudby. Tam není nic, jak se říká, za rohem. Je to pro mě opravdu velmi sympatické prostředí. Líbí se mi, že u nich hraje neustálá hudba, tančí a mají rádi skvělé jídlo. Navíc v některých částech mají také moře. Myslím, že je to skvělý život.
Uměli byste si tam představit i žít?
To ano. Úplně v pohodě.
V jistém českém pořadu jste mezi řečí zmínil zásnuby. Víte už i termín svatby?
Já v těch pořadech tolik řeknu… Držím se rodinného hesla: Nikdy nekaz „historku“ pravdou. Kdybych mluvil jen pravdu, je to hrozná nuda. V minulosti jsem řekl i to, že svou matku zakopu v zahradě či ji vyhodím do kontejneru, nebo přivážem k radiátoru. Takové věci si já vymýšlím. Když totiž řeknete pravdu, většinou bývá zneužita.
Vyhnuli jste se otázce o zásnubách a svatbě.
Nic takového nechystám.
A ještě otázka na závěr. Ke kterému ze slovenských kolegů máte bytostně nejblíže?
Když jsme filmovali v Tatrách, zajel jsem občas do Košic za Mariánem Čekovským. Je skvělý. Dokonce jsme spolu dvakrát hráli a bylo to super. Chystám se za ním opět. Dohodli jsme se také na spolupráci. Uvidíme, jestli to vyjde. Čekovského mám nejraději.
