Tato fotografie zachycuje tvář maminky, která viděla své dítě, které nemůže obejmout, přitulit se k němu, mýt ho či se ho jinak dotýkat, než leží na pejskovi z vlastní svobodné vůle s neuvěřitelným poutem.
Toto je tvář maminky, která viděla nespočet jeho neúspěšných sociálních interakcí na dětském hřišti ve snaze najít si kamarády. Jakéhokoli kamaráda, jakékoli propojení. To ona seděla u svého syna, když v noci ze spánku křičel.
Chybí mu totiž jakékoli spojení s jinými lidmi mimo rodinu, a to bez ohledu na to, jak se snaží a jak tvrdě pracuje na tom, aby tomu bylo jinak. Tento chlapeček nemá rád přirozené denní světlo, vidí na něm, že se pořád trápí. Nyní však měla šanci vidět štěstí v synových očích. Mlčky sedí, dýchá a ztratila všechna slova.
