Nepomáhám své manželce s dětmi, protože jsou to i mé děti a je mou povinností být jim otcem.
Nepomáhám své ženě prát, vyvěsit prádlo a skládat oblečení, protože jsou to i mé šaty a také oblečení mých dětí.
Nejsem pomocníkem v tomto domě, jsem součástí toho domu. Co se týče chvály, zeptal jsem se svého kamaráda, že když naposledy jeho žena uklízela dům, oprala šaty, převlékla ložní prádlo, vykoupala děti, navařila oběd nebo něco zorganizovala, zda jí poděkoval.
Nepoděkoval jsem jí vysloveně, ale pomyslel jsem si: „Páni moji, drahá! Jsi úžasná! “
Nezdá se ti to absurdní? Není ti divné, že jsi jednou ve svém životě umyl podlahu a očekáváš za tyto zásluhy nějakou speciální trofej? Proč? Chlapče, přemýšlel jsi o tom někdy?
