Dcera Jula Satinského odhaluje intimní vzpomínky na otce i sbližování s nevlastní sestrou, kterou tajil.
Dříve než Julius Satinský (†61) před dvaceti lety zemřel, pozornost rodiny zaměřoval na svou pracovnu a obrovskou knihovnu. „Zde leží bohatství, které vás zajistí po mé smrti,“ přízvukoval i dceři Lucii. A měl pravdu. Jeho deníky, korespondence či scénáře se staly předlohou na několik knih, které vyšly po skonu legendy. „Ještě je tam toho dost. Doufám, že budu dlouho žít a stihnu to zpracovat,“ zamýšlí se dnes Lucia Molnár Satinská (36), introvertka, ze které se stala uznávaná jazykovědkyně.
S odstupem mnoha let prozrazuje, jak moc po ztrátě otce citově strádala. Když si zroněná prohlížela pozůstalost, našla deníky z roku 1985. Zjistila, že otec se se smrtí první manželky Olgy Lajdové, která se utopila v Americe, vyrovnával po svém. Psal jí dopisy. Aby Lucie snáze zvládla svůj smutek, rozhodla se udělat to samé.
„První dopis jsem Juliovi napsala přibližně měsíc po jeho smrti a trvalo to něco přes rok,“ rekapituluje, přičemž otci mluví křestním jménem. V zápiscích, které si Lucie zaznamenávala perem do sešitu, lze nalézt zmínky o mladším bratrovi Janovi či mámě, psychiatričce Víře Satinské. Neopomenula ani nevlastní sestru Julii, o které se dozvěděla až po otcově skonu. Nedávno, u příležitosti dvacátého výročí Julovy smrti, dopisy Lucie zveřejnila pod názvem Milý tato i v knižní podobě.
Aby se nezapomnělo
Július Satinský důkladně mapoval všechny důležité rodinné události a tuto tradici po něm do velké míry probrala dcera Lucie. „Našla jsem nahrávky, které vznikly, když mi bylo dva roky,“ vzpomíná nejstarší rodinný klenot. „Když si čtete knihu Chlapci z Dunajské ulice nebo některé jiné jeho texty, podvědomě se usmíváte. Kromě toho popisuje i bombardování Bratislavy a jiné krušné chvíle. Například osud mého dědečka, který měl v centru hlavního města, na místě, kde je Manderlák, kavárna a cukrárna. Když mu ji znárodnili, spáchal sebevraždu. Zajímavé také je, že otcův mateřský jazyk byla maďarština a on se stal maturitní otázkou pro češtinu,“ dává Satinského dcera do pozornosti zvláštní paradox.
Článek pokračuje na další straně
